Hajej, dadej, mé děťátko

Ludmila Kozáčková, www.amezdas.cz

Textový záznam stejnojmenného audia, které vzniklo při improvizované meditaci

© Ludmila Kozáčková

Hajej, dadej, mé děťátko,

do sladkého snu, do bezpečných křídel andělů, která neznají dálku a břímě.

Hajej dadej mé děťátko,

již jsem dospělá duše.  Již dokáži být matkou každému dítěti sebevíc vzdálenému na fyzickou dál.

Hladím tvé čelo,  slíbávám z něho každou myšlenku chmurnou, bolestnou z právě skončeného dne, zády k rodičům, v nepřátelství kamarádů, hluku bomb a výkřiků raněných.

Hajej, dadej, mé děťátko,  již jsem dospělá duše.

Nemyslím na to, čím se budu odívat, co budu jíst.  Mám starost o tebe: čím budeš přikryto a čím budeš syto, budou-li u tebe úsměvy a láska a harmonie. 

Hajej, dadej, mé děťátko.

Nepřemýšlím o svých starostech a trápeních. Toužím tě obejmout. A co mi brání? Vždyť to mohu učinit, vždyť láska nezná dálku.

Nabírám plnými dlaněmi vodu živou. Hojím všechny rány ve tvém srdci, na tvé duši, na tvém těle. Nad tvou hlavou tkám baldachýn  hřejivých, něžných paprsků a polibků. I  když je nevidíš, mé ruce jsou blízko, aby tě ochránily.

Hajej, dadej, mé děťátko.

Jsem již velká duše, mohu být tvou matkou, i přítelkyní, i sestrou. Tou dospělou, která již nemyslí na sebe.

Která nechce brát ale dává, dává, dává... z nekonečného nepřeberného bohatství Kristovy lásky, protože je s ní spojena, v ní bohata, v ní šťastna.

Hajej, dadej, mé děťátko.

Nedám tě, ať jsi kdokoliv a kdekoliv. Jsem již dospělá duše lidská .

A bude-li zapotřebí, ráda dám vše, co mám. Ráda udělám, co mohu. Ráda ti budu pomáhat a nebudu počítat únavné vteřiny, únavné kroky, kapičky potu. Nebudu počítat ani dny, ani noci.

 Tak ráda vše udělám pro tebe, mé sladké, bezbranné děťátko. Protože jsem již dospělá duše.

Stala jsem se tvoji matkou.